Martesovo duševní průjmy

,,Život je jako žebřík do kurníku - krátkej a zasranej."

Nekašlej za dveřmi, za kterými posloucháš


Tak jsem se cca po týdnu stala antispamem. Zatím mě k tomu moc nepustili, ale ono to půjde. (...)
Ve škole se právě odehrává rodičák aneb základ na večer plný duchaplných konverzací. Což o to. Kdybych neměla tři koule z PPO a třídní si na mě z nudy imrvére něco nevymejšlel, bylo by mi to celkem jedno.
Všimli jste si, jak dokonale se dají rozlišit učitelé podle toho, kolik denně odučí hodin? A kolik mají mimo hodiny práce a vyřizování?
1) Vytížený učitel - když po něm něco potřebujete, většinou nemá čas. Typická věta: ,,Přijď po přestávce / vyučování..." Omezuje se jen na to nejnutnější, nevymýšlí většinou nic, co by jeho nebo ostatní zdržovalo a zatěžovalo. Zbytečné domácí úkoly nevyžaduje.
2) Téměř každou přestávku je naložený ve vaší třídě, rozhlíží se, kde by do čeho klofnul, zdržuje vás zbytečným krafáním a dotazy, které nejsou na místě, dementně se žulí. Vyžívá se v referátech, zápiscích z exkurzí, básničkách nazpaměť a podobně. Často ho potkáváte, jak zdegenerovaně pobíhá po chodbách s prázdnýma rukama a odchytává ubohé studenty "na slovíčko".
Vůbec se v tý škole dějou zvláštní věci. Já, jakožto ta, co uctívá Blažkovu bagetu jsem byla v pondělí naprosto mimo sebe, když jsem zjistila, že můj miláček už stojí rovnou dvacku.
Na rozvrhu nebyla tenhle týden jediná změna. Víte, jaká je to nuda?
Taky se prej už bavili o horách. Doufám, že se o tom dneska mluvilo nebo ještě mluví, protože bych ráda věděla, jestli vytáhnu ze sklepa lyže. Ano, s tou bandou blbečků se mi opravdu nikam nechce, ale když jde o lyže...

V neděli napadl sníh, což znamená, že České dráhy mají kalamitní stavy. Inu, to víte, my, pravidelní cestující už pro to máme jednoduchou rovnici: 1 cm sněhu = 10 minut zpoždění. Tak nějak to platí aspoň tady na Vysočině. Denně jezdím domů minimálně o půl hodiny později než bych měla. A to se chystá velký zdražování jízdnýho. Že se nestydíte...

(více)
14.11.2007 | stálý odkaz


Čtvrtek a housličky

Housličky. To mě tak napadlo při poslechu písničky Not Going Anywhere od Keren Ann. Mám ráda písničky, které mám s něčím spojené. Často je to hudba, po které bych jinak ani něštěkla, ale takhle...

Tenhle týden mám praxi. Praxi pod vedením instruktora zvaného Venca Oprcejkamen. Ale prej se jmenuje Říha. Jsem ráda že lezu a pokaždý, když přijdu domů, mám dojem, že mám teplotu. Ale co, nebudu si stěžovat. Dneska jsem byla docela ráda, že tam jsem. Loni jsem ani jednou nezastihla na porodně žádnou akci, ale dneska se nám telily hned tři stračeny :) Té poslední šli pomoct i Slunko a dokonce Adam. Narodil se malinkej krásnej bejček.
V pátek jsem nakonec dostala nejlepší dárek - knížku Grey's Anatomy. Ještě ji ani nemám dočtenou a už se mi na ni slítaj supi. Příjemná změna v záplavě hrnků a pyžam. Ale jsem ráda, že jednou za sto let něco přečtu.
V pátek (26.10.) jsme dali do hromady šílenej spolek zesměšňující "EMO" aneb novou oblíbenou módu znuděných spratků. Založili jsme naprosto mrdlej web, ale ššššt, ještě je na něm prd.

(Nedopsáno. Není a nebude.) (více)
01.11.2007 | Autor: Martes | stálý odkaz


Úterek

aneb kam já šlápnu, tam tráva neroste...

Asi po týdnu mám konečně možnost si sem na chvilku sednout. Venku počasí na vyližprdel, kdo je doma, ten chrápe. Ve škole je zejtra den otevřených dvěří a Mirďa naznal, že bude lepší, když se tam radši nikdo neukáže (zřejmě aby se rodiče zájemců o studium a sami zájemci k smrti nezděsili a nezačali hledat jinou školu) a vyhnal nás na mimořádně trapné exkurze, do ZOO a podobně. Nic proti zvířátkům, ale těm dětem je všem nad 15 a vypisování přežvýkavců se mi nezdá být adekvátním zaměstnáním pro pubertály. Ale holt když Mirďa velí...
Včerejšek, čiže 22. říjen se zdařil nad očekávání očekávaně, na tradiční rodinnou sešlost nepřišel pomalu nikdo. Prvně mě to zamrzelo, zvlášť proto, že ten, kdo s tím měl skoro největší problém dělá kolem své sešlosti největší scény, ale pak si říkám, že to nestojí za to, už tolik let jsem z toho otrávená, že bych šla radši spát, tak co se vztekám. Víc mě zklamalo, že takzvaným kamarádům to nestálo ani za SMSku, ale aspoň jsem se přesvědčila, že už mi nestojí snad ani za pozdrav. Stejně to, co mě dokáže rozladit ještě víc je, když mě někdo rok nezná a pak se míní přetrhnout, aby mi do té řiti vlezl. To radši ať se ani nenamáhá.
V AFZ jsme dneska koukali na bezva preparáty všeho možnýho. Loni jsme to já ani ti moji neviděli, tak jsem se kochala aspoň teď. Mikroskopickej snímek mozku, srdečního svalu a tak, bezva. Je zajímavý, to vidět takhle z blízka. Sice ne lepší než prsty v aortě, ale i tak.
Chystám se zabít Adama. Já ho nerozdejchám. Udušení smíchy se zatím nezdařilo, tak to budu muset udělat těma vidlema. Nastupuju tam v pondělí. Nedokážu si představit, že tam budud tejden poslouchat ty jeho bláboly z nudy a trapnej křečovitej smích, kdy ani on sám neví, čemu se směje.
Zjistila jsem, že mi z tý třídy jebe. Dělám takový kraviny, co bych jindy nedělala. Nemám tu třídu ráda a s většinou z nich si ani nemám co říct, vejdu tam a pozdraví mě cca 4 lidi, jestli vůbec a je mi to vlastně docela jedno, protože k nim nemám nějakej zvláštní vztah. Ti, co mě znají i jinak jež ,,Jo, to je tamta co propadla", jsou na druhý straně chodby a já k nim za 5 minut přestávky ani nestihnu dojít. Z těhhle malých telat jsem nejstarší a beru to tam asi tak nějak jinak. Oni si asi dost dobře neuvědomujou, kam se to dostali. Teda někteří zřejmě určitě ne. A já si to nějak přestávám uvědomovat od tý doby, co jsem mezi nima. A začíná mě to srát. (více)
23.10.2007 | Autor: Martes | stálý odkaz


Středa

17.10.2007 Dnes je právě jeden z těch dní, kdy přemejšlím nad tím, co jsem za posledních 14 dní posrala a co si může kdo dovolit ke mě a co já ke komu.
Napsala jsem na jednou nejmenovaném serveru k jedné ludře poměrně (i když stále ještě ne dost) upřímnej komentář a vážená a milá zřejmě nemá po odpolednech co na práci, tak se mi ozvala pro změnu se svým. Věděla, kdo jsem já (za což jsem si mohla sama), ale ona a podpis? Ani omylem...
Teď se snaží mi vyhrožovat, jak mi udělá problémy ve škole a podobně.
Pro informaci, není jí 13, 15 ani 18...
Další mě dneska nasrala o něco malichernější hádkou o nedopsané slohovce... Tvrdí mi, že jsem dvě hodiny prokecala než abych psala, ale co jsem kecala - že to bylo převážně ,,Držte rypáky, ať to můžu dopsat!" a že jsem za ty "prokecané" 2 hodiny napsala 3 stránky, o tom ani slovo.
Prej až budeme u maturity... Řekla jsem jí, že kdybysme si nehráli na maturitu, mohla jsem mít hotovo.
Holt, nové koště dobře mete a tohle je super nové a super snaživé...
Místo toho, abych seděla ve škole a přepisovala, jak chtěla lejdy Strašpytlík, šla jsem na vlakáč a jela domů. Překvapivě se ke mě přihlásil i Blb a co hůř - i Evžen.
Myslela jsem, že odpoledne budu sedět doma na prdeli, nakonec jsem vzala Beryho na jeho vytouženou procházku a stavili jsme se pro Zuzku a Thorpédo.

Před nedávnem jsem potkala ÁeRka alias Larrynka (kluk, kterýho jsem dlouho milovala a on mě, jenomže to jsem právě nemohla pořád dost dobře pochopit a po nějakém roce a půl to šlo do prdele). Stáli jsme po tmě na autobusáku, koukali na sebe jako dva kreténi a snad se snažili vrátit zpátky něco z toho, co bylo. Teda zkoušel to on - já na něj chvilku zírala, začínala mi bublat pěna u huby a pak jsem ho chytla za límec. Asi čekal jinou reakci, jenomže já se na jinou nezmohla. V tý chvíli ne. Ten kluk asi zapomněl, co by po mě chtěl.
Mluvili jsme spolu jako kdybysme se jeden toho druhýho báli. Stáli jsme dál po tmě vprostřed toho betonovýho placu a koukali na sebe jako ti kreténi.
(více)
17.10.2007 | Autor: Martes | stálý odkaz


Tady je Martesovo...

Pěkné. Vcelku pěkné.
Našla jsem na jednom webu reklamu na tento server a říkám si - proč ne. Proč to zase nezkusit. Dřív jsem blogovala. Měla jsem skromnej přihlouplej blog s minimální návštěvností plnej žvástů vyprodukovaných něčím, čemu já říkám "prázdnej obal od mozku" (ostatní tomu prej říkaj hlava). Bylo to fajn, pár vyvolených mělo exkluzivní informace o mě a o tom, co mi právě prolítlo myslí a prej se jim to snad i líbilo... Mohla jsem vcelku v klidu říct, že ti, co to četli, měli možnost mě opravdu poznat. Asi ne úplně, ale aspoň ta část byla upřímná.
(...pak se mi na web dostal parazit a bylo. Další snahy o vzkříšení neprošly a i když jsem sem tam měla čas, náladu už ne...)

Teď si říkám, že to můžu zkusit zas. Aspoň občas. Ono to pomáhá. Když se na vás lidi vyserou nebo jim nevěříte nebo obojí, aspoň sem si můžete psát co chcete. (více)
17.10.2007 | Autor: Martes | stálý odkaz


© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se